Vědátorům nelze věřit

    Řada „důstojných“ vědátorů odkazuje myšlenky o mimozemských zásazích do říše nesmyslů. Sami ale nic smysluplného nenabídli. Co však opravdu svědčí proti hypotéze prehistorické návštěvy z kosmu? Pokud to nebyli žádní návštěvníci z cizích hvězd, kdo potom byli tito uctívaní a obávaní „strážci nebes“, o nichž se tak názorně hovoří ve svědectvích proroka Henocha? Všechny velké dochované doklady o minulosti lidstva o nich mluví tím či oním způsobem jako o nadpozemských učitelích ze vzdáleného světa. Ovládali mnohem vyspělejší techniku, a proto je lidé považovali za „bohy“. Stali se pojmem po celém světě...
    Podle vědátorů působí tato nadpozemská božstva v oblasti okultně-náboženských vizí. To není vůbec nic nového. Všechno, s čím si nevědí rady, je buď posvátné, nebo kultovní. V tomto případě navíc i okultní, což je spojováno s pověrou. Okultismus ale nemá s pověrou vůbec nic společného! Slůvko okultní pochází z latiny a znamená asi tolik co „tajný, tajemný, skrytý“. Proto je třeba okultismus ztotožňovat s dnes hojně zmiňovanou „tajnou vědou“. A ta nemá v žádném případě co dělat s pověrami, nebo bludy.
    Možná existují i jiné výklady slavné „Knihy mrtvých“, než jsou ty vědátorské. Všeobecně je považována za sbírku pohřebních textů, dochovaných kultovních pramenů a rituálních formulí. Přisuzují tomu všemu pouze symbolický charakter. Totéž tvrdili o biblickém Starém zákoně, než byli nuceni váhavě připustit, že je to vlastně kronika dávno minulých dob. Jsou to ale opravdu pouze jakási náboženská díla s modlitbami? Nemá snad obsah vůbec žádný nárok na reálnost? Neskrývá se v těchto textech spíš tajná věda, která může připadat nezasvěcencům neobyčejná a dokonce absurdní? Jsou to všechno jen kultovní symboly a pověry? Nebo jde přece jen o hluboké vědění a popis parapsychologických praktik a cest do vesmíru?
    Zdá se být přitom jasné, že dobře vybíraní jedinci z tehdejší společnosti podědili úžasné vědomosti od cizích bytostí, které stály u kolébky kulturního rozmachu pozemšťanů. Je lhostejné, jsou li tito jedinci nazýváni kněží, nebo patriarchové.
    Tito „bohové“ byli a dodnes je možné je považovat za mimozemské astronauty, kteří byli patrně vedeni mocným poslem kultury Thovtem. Ten to v egyptské mytologii „dotáhl“ až na boha moudrosti. A proč ne?
    Nikdo neví nejen kdy Thovt se svými druhy přistál, ani jaké lidské exempláře po této Zemi tenkrát běhaly.
    Řekne li se podle dnešních představ slovo bohové, pak k nim musí neodmyslitelně patřit chrámy. To se přece v ještě nedávno plně náboženské společnosti sluší a patří.
    A chrámy jsou i podle dnešních představ a nařízení určené pouze na modlení. Ať už byl původní účel těchto staveb jakýkoliv. Jinými slovy nač tyto stavby vlastně bohové měli. Možná to byly nějaké dílny, továrny, školy...
    Nemožné? Proč? Všechny báje hovoří o tom, že bohové učili člověka jak žít! To ty vybrané lidi učili na poušti, nebo na zelené louce? Jestliže žili, to ti lidé neuměli žít?
    Jací lidé tenkrát žili? Byli to snad zdegenerovaní potomci nějaké civilizace zaniklé v důsledku nějaké katastrofy? Ať už přírodní, nebo válečné? Tato dnešní civilizace má to „štěstí“, že prozatím žádnou větší katastrofu nepoznala. Za katastrofu asi nelze považovat údajně přirozený „vývoj“ v oblasti válečnické. To se dá považovat za přirozenou očistu. Otázkou ale zůstává, zda je taková očista opravdu k něčemu dobrá. A hlavně komu...
    Ne, to není katastrofa... Katastrofa je když... Když třeba kvetoucí civilizaci zničí pád asteroidu na Zemi. Přes všechny počítačové dohady nikdo není schopen říci, co to může se Zemí udělat. Obvzláště když nevím, co to Země vlastně je. A to přes veškeré „učené“ žvanění nikdo neví.
    Možná nějací bohové... Ale ti se, pokud tu někde opravdu jsou, ne a ne přijít vědátorům poklonit! A tak jsme nuceni se ve školách učit zcela patrné nesmysly.
    Mohla takovým nějakým způsobem po pádu asteroidu a následném otřesu Země „zmizet“ Atlantida? Navíc nechodíme po klidném, pevném povrchu. Země je značně neklidná planeta! I když se to vědátorů nelíbí, ona se neustále pohybuje. A tím není myšlena rotace. Kontinenty si docela klidně, nekontrolovatelně a navíc neovlivnitelně „cestují“. Spojují se, nebo rozdělují... Prastaré mapy, na nichž je jejich poloha zcela odlišná, kde jsou zakresleny dnes neexistující ostrovy, jsou odkazovány do říše pohádek. Ale i na těch pohádkách je zrnko reality! Jako by Země byla živý organismus!