Po katastrofické nehodě...
Ale vraťme se k lidem. Pokud Zemi nějaká nehoda potkala, pak nemusela nutně vyhynout veškerá populace. Ani infrastruktura na celé Zemi. Jenže... Z části populace se mohli stát doslova „přes noc“ primitivové, kteří sice vědomostmi a dovednostmi oplývali, ale bylo jim to k ničemu. Obvzláště když přežili jen minulí mocní, zalezlí ve skalních krytech. Co mohli znát a umět, když stejně jako dnes za ně špinavou práci dělali jiní a oni se pouze ukazovali jako cvičené opice! A nesmyslně deklamovali ve snaze dokazovat svou nenahraditelnost! Jediné, co dokázali, bylo zblbnout obyčejné lidi a celosvětovou válkou vyhladit co nejvíc populace. A naučili je to bohové...
Zdá se, že na Zemi se bohové objeví vždy, když ji postihne nějaká katastrofa. Kolikrát už se to mohlo opakovat? A musejí to být pořád stejní bohové, protože lidstvo se ve svém „vývoji“ neustále opakuje. Rozvoj a pád... Nebo je člověk nějaký zmetek a musí být neustále hlídán?
Kosmonautika a tajná věda tedy zahrnují zděděné vědění faraonských chrámových pánů, které jim kdysi zprostředkovali nebeští návštěvníci, které nevědoucí lid uctíval jako „bohy“. Je fakt, že v každém symbolu, a v egyptské mytologii se to jimi jen hemží, je také zrnko pravdy. Oficiální egyptologie mnohé z toho vykládá ,jako zkreslené, dogmatizované, jednostranné a současně přehlíží záhadné nálezy a hieroglyfické texty, protože je lze očividně stěží zařadit do jejich tradičního, „učeného“ názoru. Tajné vědy upadly v zapomnění na celá tisíciletí od prvopočátků kulturního rozmachu Egypta, kdy byli „bohové“ ještě osobně přítomni. Ve starověkém Egyptě je to předdynastická éra. Vzpomínky se dochovaly v překladech z pozdějších dob, kdy chrámoví páni a jimi stanovení „kněží“ spravovali dědictví nositelů mimozemské kultury, kdy z něj vytvořili náboženství a pod ochranou svých svatyní provozovali vlastní boží kult. Kult, který byl schopen klamat nezasvěcené, nevědoucí Egypťany, do značné míry analfabety, zatím co skuteční mocipáni alchymisticky zhodnocovali tajnými experimenty převzaté vědění.
Staré texty si lze vykládat také tak, že už tehdy zřejmě existovaly zbraňové systémy, fungující zjevně na základě paranormálních jevů. Už tehdy byly bezesporu k dispozici počítače, radary a létací stroje. A spousta dalších zařízení. Neocenitelné znalosti mizely kvůli velkým přírodním katastrofám, nebo požárům. Nemusíme chodit daleko, viz neblahý osud Alexandrijské knihovny. Dnes se musíme spokojit s překlady hieroglyfických textů nalezených v pyramidách, chrámech a památnících.
Skutečný význam těchto dochovaných pramenů, často symbolicky zakódovaných, se stále ještě ukrývá v temnotách dějin. Nicméně už jen to, na co se doposud přišlo, stačí k přepsání dějin Egypta. A nejen Egypta, vždyť ti egyptští bohové zřejmě operovali po celém světě. Snad více než dostatečně to ozřejmuje už jen stavba pyramid, které nacházíme nejen v Egyptě, ale také v Mexiku, Guatemale, Mongolsku a zvláštní zmínku si zaslouží pyramidy v daleké Číně. Ty jsou ještě tajemnější než egyptské. A to nemluvě o tibetském Městě bohů...
Opravdu je tak těžké najít a chápat místa v textech, která vyvolávají úvahy o letech do vesmíru ve starověku? Takových textů je strašná spousta! Přes veškerý odpor oficiálních vědátorů mezi takové texty bezesporu patří i „Kniha mrtvých“, jejíž autorství je přisuzováno Thovtovi. V mnoha úryvcích je let ke hvězdám líčen tak živě, že je tu namístě srovnání se současnou kosmonautikou. Třeba když „bůh Hor dlí ve svém létajícím božském oku, uprostřed svého zření, ponořen do hlubiny moře světla“. Nebo na jiném místě: „Vizte, jak obklopen září, s napjatými plachtami, pluji v nebeské bárce vzhůru ke hvězdám uprostřed plamenného ostrova!“. Bez komentáře a to musí uznat i ten největší idiot...
Mnohé legendy názorně popisují jak se objevovaly a přistávaly boží stroje. Zvlášť přesně to líčí báje západoafrického kmene Dogonů, žijicího v Mali. Archa božského Nomma prý, jak tvrdí dogonští šamané, přistála na severovýchodě oblasti kde kmen původně žil. Báje přesně reprodukují rovněž zvuky, které archa vydávala. Šamané tvrdí, že Nommo hlásal do všech čtyř světových stran „slovo“ když se snášel k zemi. Znělo jako zvuk který vzniká, když se v jeskyni v určitém rytmu házejí kameny proti velkým skálám. Patrně si lze tento zvuk představit jako vibrující dunění, nebo jako hluk startujícího raketoplánu. Či zvuk tryskového letounu slyšený z bezprostřední blízkosti. Jiné dochované dogonské báje vyprávějí, jak „archa“ dosedla na vysušenou zem a „zvedla do vzduchu oblaka prachu“. A Nommo prý přiletěl od Siria, ukazují to výjevy na sloupech podobných obeliskům.
Mohou být obelisky kamenné napodobeniny božích strojů? Pyramidové texty na to skutečně narážejí. Často se v nich setkáváme s motivem již zmíněného „plamenného ostrova“, uprostřed něhož se s hřměním a v oblacích kouře zvedá k obloze kopcovitý předmět. Zmiňují se o tom dochované prameny z dnešních rozvalin Hermopole, Memfidy a Heliopole.
Obelisky byly ve starověku velmi uctívány a jedním z nich byl kamenný obelisk Benben. Má to být upomínka na okamžik, kdy kolem roku 3000 před Kristem s podobným aparátem sestoupil na Zemi bůh slunce Re. Benben byl podle mýtů „vznešené město“, mělo být „příbytkem bohů“, nebo jakousi „nebeskou komorou“. Znamenalo by to, že obelisk představuje těleso, se kterým bylo možné létat a vypadalo prý „jako tvrdý lesklý křemen“.
Archeologické nálezy ukazují kamenné modely záhadného „nebeského trůnu“. Tento pyramidovitý monument je zpodobněn s otevřenými vraty a v nich stojící bůh slunce jako by někoho vítal pozdravným gestem. Byla li předloha Benbenu opravdu letuschopná, pak je plně na místě otázka, kdo od koho „opisoval“. Starověcí konstruktéři od dnešních asi těžko. Z podobného stroje sestoupivšího z oblohy a vědátory označovaného jako falický lingam, prý ostatně vystoupil také indický bůh moudrosti Šiva poté, co otevřel dveře.
Jen pro upřesnění, samozřejmě ne dveře od bytu. Ale výstupní dveře z „falického lingamu“.