Odporuje to přírodním zákonům!
Díky egyptskému dopisovateli londýnských Times Tunstallovi se alespoň částečně o těchto „věcech“ svět dozvěděl. Tunstal se na univerzitě v Káhiře setkal s doktorem Goneidem a požádal jej o informace o projektu. Goneid místo věcné zprávy prohlásil:
„To, co se tu odehrálo, odporuje všem známým fyzikálním zákonům!“
Goneid hned na to dodal, že „všechny přístroje prý selhaly“.
„Buď se geometrie pyramidy odlišuje od všech nám známých zákonů a měření přináší matoucí výsledky, nebo stojíme před nevysvětlitelnou záhadou. Můžeme tomu říkat jak chceme: okultismus, kletba faraonů, kouzla, nebo magie. V pyramidě každopádně působí síla, která jakoby vzdorovala všem přírodním zákonům“
Tato slova oběhla celý svět. V „akademické“ obci narazila samozřejmě okamžitě na odpor a dodnes jsou předmětem vědátorských sporů. Ono se není čemu divit. Ve hře bylo a stále je příliš mnoho vědátorských a potažmo i hospodářských zájmů. A tak nikoho zřejmě nepřekvapí, že tyto výroky nebyly nikdy oficiálně akceptovány. Navíc byla tímto výrokem silně ohrožena Alvarezova vědátorská prestiž, protože, podle něj samého, „všechny přístroje fungovaly bezvadně a v úseku pyramidy prozkoumané detektorem se nedaly zjistit žádné zatím neobjevené chodby, ani komory“.
Neodbytným, zvědavým tazatelům, pak podali „vysvětlení“, které mělo zdůvodnit údajně částečné rozpory v naměřených hodnotách detektoru. Přístroj prý kvůli přetížení stále znovu vypadával a to mělo způsobit odchylky v měření. V případě „tmavých skvrn“, které se objevily na displeji, se prý rozhodně nejednalo o neznámé duté prostory, jev způsobily občasné výpadky zařízení. Věř čertu, nebo nevěř...
Z astronomického pohledu zkoumali Bauval, Hancock a Gilbert tzv.„Gantenbrinkovu šachtu“ ve Velké pyramidě. Šachta, údajně „větrací“, byla nazvána podle mnichovského inženýra Gantenbrinka, který ji zkoumal pomocí speciálně sestaveného robota. Za pomoci počítače se pokoušeli zjistit, jestli mohly být přibližně před 5000 lety nasměrovány tato, a další domnělé „větrací šachty“, k některým hvězdám.
Ať už to byla náhoda, nebo skutečnost, vědátoři došli k závěru, že staří Egypťané by se mohli zaměřovat na docela určitou konstelaci hvězd kolem Alnitaku, pásové hvězdy Orionu, a dvojhvězdy Sirius. Jak Orion, tak Sirius, lze na obloze snadno rozeznat a sehrávají velmi významnou roli v egyptské mytologii. Souhvězdí Orion je ztotožňováno s bohem Osiridem, nebo Usirem, zatímco Sirius s bohyní Isis, či Esetou. Tato bohyně měla, podle mýtů, úzkou spojitost s kouzelnou silou a magií.
Magie, nemagie, staří Egypťané se dívali na svět oproti nám obráceně. Orientovali se totiž podle jižní hvězdné oblohy. Úrodná nilská delta, zvaná rovněž Dolní Egypt, kde se Nil vlévá do Středozemního moře, tak leží na horním konci mapy. Tři velké pyramidy, nazvané Chufuova, Rachefova a Menkaureova, tak neleží vlevo, nýbrž napravo od Nilu. Zaráží fakt, že pyramida přisuzovaná Menkaureovi je menší. To ale nic nemění na úžasné geometrii tří pyramid, jejichž boční stěny míří přesně na všechny světové strany.
Jenže Menkaure byl stejně mocný faraon jako Chufu a Rachef! Že by se spokojil s menší „hrobkou“? Nebo faraoni nemají s pyramidami vůbec nic společného? Snad jen to, že kolem nich chodili a stejně jako všichni ostatní obdivovali?
Bauval s kolegy se domnívají, že vysvětlení našli ve hvězdách. Konstelace tří hvězd Orionova pásu se přesně kryje s uspořádáním pyramid v Gíze. Staří Egypťané, nebo kdo to stavěl, podle nich neudělali nic menšího, než že postavili na Zemi kus oblohy! V souhvězdí Orion, staroegyptsky Saku, měly podle mýtů sídlit „duše bohů“.
Velmi zajímavé je, že stejně jako pro staré Egypťany, byla a dodnes je soustava Siria posvátná i pro západoafrický kmen Dogonů. Jejich mýty barvitě popisují návštěvníky z kosmu, kteří prý k nim kdysi přiletěli ve svých nebeských archách tvaru pyramid ze soustavy Siria. Dogonové jsou zvláštní. Nejen že každých padesát let oslavují přílet boha Nommy a jeho druhů, ale velmi zvláštní jsou jejich vědomosti. Znají anatomii lidského těla, vědí, co pro život znamená krev a spoustu jiného. Rovněž jejich astronomické znalosti značně předběhly dobu a žvásty, že je tomu naučili misionáři, absolutně neobstojí.
Pokud se „nesekl“, Bauval našel pomocí počítačového programu celou řadu jiných astronomických shod. Tak třeba odpovídá současné postavení pyramid vůči Nilu poloze Orionu vůči Mléčné dráze. Stejně tak mají ještě další pyramidy a chrámové stavby, jako např. slavná Lomená pyramida v Dahšúru, nebo Nebkova pyramida, svou obdobu na obloze. Dokonce i malé pyramidy v Abúsíru nacházejí své hvězdné „dvojče“ ve třech malých hvězdách v hlavě Orionu.
Pyramidy jsou kapitola sama pro sebe. Nikdo sice neví jak byly postaveny, ale jedno je jisté. Jejich stavitelé museli disponovat značnými znalostmi. Je náhodou, že její výška násobená jednou miliardou činí přibližně vzdálenost Slunce-Země? Že rohy jsou přesně nasměrovány do všech čtyř světových stran? Že zvolili takové stanoviště, aby poledník procházející pyramidou rozděloval kontinenty a oceány na dvě stejné poloviny? Navíc vzdálenost Velké pyramidy od středu Země je stejně velká jako její vzdálenost od severního pólu. Vydělíme li součet všech čtyř stran základny pyramidy její dvojnásobnou výškou, dostaneme slavné číslo „pí“ - 3,1416. A to vše vybudoval lid, který podle tradičního učeneckého názoru údajně neznal ani kompas!
Co se týká budoucnosti, vidí staré prameny situaci černě:
„Což nevíš, ó Asklepie, že Egypt je obrazem a odrazem všeho řádu nebeských záležitostí? Jenže věz. Nadejde čas, kdy se bude zdát, jako by se Egypťané marně oddávali tak vroucně kultu bohů, jako by všechno jejich vzývání zůstalo nevyslyšeno. Bozi opustí Zemi a vrátí se na nebe, neboť se vzdají Egypta, svého starého sídla, oloupeného o přítomnost bohů... Pak bude tato země, obdařená svatyněmi a chrámy, poseta hroby a mrtvými. Ó, Egypte, Egypte! O tvém náboženství zůstanou jen prázné příběhy, jimž potomstvo už nebude věřit, a slova vytesaná do kamene, jež budou svědčit o tvé zbožnosti.“