Než Osiris odletěl...

    Ó, pyramidy... Jak to říkal Osiris, než navždy odešel ke hvězdám?
    „Lidé jsou nesmrtelní bohové a bohové nesmrtelní lidé. Šťasten ten, kdo pochopí smysl těchto slov, neboť bude mít klíč ke všemu!“
    Existují vědátoři, které historie pyramid a starého Egypta zajímá opravdu tak, jak se jeví. Jiní se zase snaží zkoumat dosud neobjevené komory jen proto, aby našli faraonovy poklady. Jejich veškerá snaha je zjistit, jestli nabalzamované tělo před hanobiteli hrobů chránila nějaká tajná skrýš. Ono se doposud v pyramidách žádné nabalzamované tělo nenašlo. Přesto je dogmaticky nařízeno, že pyramidy byly a jsou hrobky faraonů.
    Co se však patrně našlo, je legendární „komora vědění“, o níž se neustále zmiňují egyptské mýty. Podle několika málo zpráv od vědců, kteří se dostali do podzemí mezi velkou pyramidou a sfingou, se tam nachází doslova krajina s řekou. Měli tam najít uzavřené „komory“ plné záznamů, z nichž „některé jdou a jiné nejdou přečíst“. A také spoustu různých nástrojů a zařízení a stejně jako u dokumentů „některé jsou pochopitelné, jiné naopak ne“. Egyptští „starožitníci“, tedy šéfové z úřadu pro památky, v odpověď na to začali kolem inkriminovaného místa stavět obrovskou masivní zeď. Tak masivní, že by ta proslavená berlínská zeď „bledla závistí“.
    To ale v 60. letech minulého století nemohl tušit americký fyzik Alvarez. Na základě návrhu profesora astronomie Kingslanda se odhodlal zapojit také do snah o hledání „tajných“ prostor. Chtěli v Královské komoře experimentovat s vysíláním radiových vln o délce pěti metrů protože panovalo přesvědčení, že tento pokus umožní lokalizovat zatím neobjevené duté prostory.
    Po delší době pokusů byl jako výsledek sestrojen přístroj nazvaný „jiskrová komora“. V laboratoři jim to „fungovalo“ podle jejich představ a tak se Alvarez rozhodl vyzkoušet přístroj přímo na místě. Není veřejně známo proč upustili od původního záměru prověřit „zářičem“ Velkou, tedy údajně Chufuovu pyramidu, ale vybrali si pro pokus opět údajně Rachefovu. Možná jim to „starožitníci“ nepovolili. Na nákladném podniku se podílelo celkem dvanáct amerických a egyptských úřadů a ústavů.
    V čem spočíval Alvarezův projekt? Profesor vycházel ze skutečnosti, že kosmické záření, jehož částice bombardují naši planetu dnem i nocí, ztrácí při průniku pevným tělesem část své energie. Způsobuje to hustota a tloušťka tělesa. Detektorem, postaveným v podzemní klenbě pyramidy, chtěli zjistit hodnotu kosmického záření pronikajícího stavbou. Paprsky, které si razily cestu do nitra pyramidy nějakou dutinou, se tedy měly vyskytovat ve větším množství než ty, které musely pronikat kompaktní skálou, nebo pevným zdivem. Takto zjištěný rozdíl v záření by mohl svědčit o existenci skrytých chodeb, nebo komor. Výsledky měření elektronicky zaznamenávali na magnetickou pásku. Tyto pásky zadali do počítače se speciálním programem, a tak bylo možné zjistit bod, kterým každý zaznamenaný paprsek pronikl povrchem pyramidy.
    Pro větší přesnost měření se rozhodli aparaturu několikrát přemístit, což mělo umožnit přesnější stanovení polohy dosud neznámých dutin a do zdiva pyramidy navrtávali úzkou štolu každým směrem, kterým ukázal „rentgenový štít“ přístroje. Navíc měli k dispozici v té době moderní optické přístroje.
    Když potom v káhirském výpočetním středisku analyzovali magnetické pásky, napevno počítali s vynikajícím výsledkem. Data sice ukázaly zřetelně a ve správných polohách rohy a plochy pyramidy. Navíc zviditelnly pro lidské oko neviditelné kosmické záření, tzv. miony, které se jevily v podobě oranžové ohnivé šmouhy. Zdálo se, že přístroje tedy fungovaly bezvadně, přesně podle předpokladu.
    Jenže... Pak se začaly dít „záhadné“ věci a vědátorský svět z toho byl jelen...