Faraonova kletba...

    Spousta dohadů je také kolem údajné faraonovy kletby, která po otevření hrobky měla způsobit záhadná úmrtí četných archeologů. Záhadná však odtud potud. Je předpoklad, že Carterův mecenáš Carnarvon nezemřel přirozenou smrtí. Byl to ale už starý člověk a klidně tu mohla působit obrovská radost z nalezených pokladů. Kolem smrti Carnarvona je ale hned několik zkazek. Asi proto, že do celého podniku vrazil peníze, a tak ať z toho alespoň něco má... Mimo něj mělo za záhadných okolností odejít se světa údajných několik „tuctů“ dalších, kteří měli co dělat s objevem hrobky. Na rozdíl od Carnarvona šlo o pozdější úmrtí, která nemusela mít s hrobkou vůbec nic společného. Vždyť další účastníci se v klidu dožili požehnaného stáří a také byli v hrobce. Že by tedy kletba účinkovala jen na někoho? Nebo se to bez senzace neobejde? Od té doby se vědátoři z celého světa pokoušejí přijatelným způsobem objasnit podivné okolnosti provázející úmrtí.
    Jednou z příčin má být plíseň vzniklá z organických látek. Jako třeba ovocné plody a zelenina, které snad byly vloženy faraonovi do hrobu na cestu do věčnosti. Tyto organické látky během tisíciletí shnily a z nich se uvolnily nejprve plísně a později jedovaté prachové částice. Ty mohou u archeologů, kteří vstoupí do dlouho uzavřené hrobky bez masek a vdechují prach nabitý bakteriemi, vyvolat podle klinických testů alergické záněty a u některých slabších jedinců nakonec i smrtelnou plicní nedostatečnost. Na tyto představy lze však položit otázku. Hrobky stavěli mistři nad mistry. Tedy lidé, nebo kdo to stavěl, u nichž je z tohoto důvodu předpokládána velmi vysoká inteligence. A to i přesto, že jim ji vědátorská soldateska pokud, tak jen velmi nerada přiznává. Že by tito mistři dávali do hrobů ovoce a organické potraviny? Nevím, ale připadá mi to jako degradace myšlení. Navíc nebylo ani náznakem ozřejměno, jak v perfektně uzavřené hrobce, do které neproniká vzduch zvenčí, probíhá hnilobný proces. Pochyby o hnilobném procesu v uzavřené hrobce potvrzují jiné nálezy, kde se třeba obilí našlo v naprosto čerstvém stavu. No nevadí, přesto to v žádném případě neřeší všechny záhady kolem hrobů faraonů. Mnohé zůstává neobjasněno.
    Tak třeba údajně záhadné průvodní okolnosti, jež vedly k úmrtí lorda Carnarvona. Tomu zazvonila hrana jako prvnímu. Dostal přes noc vysokou horečku, byl převezen do káhirské nemocnice, podroben důkladné prohlídce a propuštěn, protože se nepotvrdilo podezření na malárii. Ubytoval se v hotelu Continental-Savoy. Tam se horečnaté ataky zhoršily a začal blouznit.
    „Nějaký pták mi drásá obličej!“, opakoval prý stále znovu.
    Těmito slovy, pronesenými v kómatu, se později zabývalo nemálo archeologů. Ona je tato věta zvlášť zajímavá, protože v jednom „prokletí“ se volně přeloženo říká:
    „Supice Nechbet nechť rozdrásá obličej každému, kdo znesvětí nějaký faraonův hrob!“
    Staří Egypťané považovali hanobení hrobů za obrovský zločin, protože hrobka a mumie jsou pozemskými sídly Ka, tedy přetrvávající životní síly, jež žije dál po smrti člověka. Znal lord Carnarvon znění kletby? Nebo lze přičíst jeho horečnaté sny, pokud ovšem to není jen výmysl, pouhé náhodě?
    Pokud to není opravdu jen senzace, pak další pověsti kolem jeho smrti „zavánějí magií“. Tak třeba v době, kdy lord Carnarvon zápasil se smrtí, odebral se do „věčných lovišť“ na jeho venkovském sídle v anglickém Hampshire jeho do té doby naprosto zdravý pes. A další... Tu noc kdy lord zemřel, tedy 6. dubna 1923, se prý stalo ještě něco velmi podivného. Má být doloženo, že v celé Káhiře došlo k výpadku elektrického proudu. Příčina výpadku nebyla dodnes objasněna. Nejpřekvapivější na tom je, že světla v milionovém městě se prý znovu rozsvítila bez jakéhokoli přičinění techniků. V podstatě stejný jev prý bylo možné zaznamenat hned po objevení Tutanchamonova pokladu. Na základě bůhví čeho zjistili, že právě v okamžiku kdy Carter a Carnarvon prorazili poslední kamennou zeď a vstoupili do hrobky, zhasla světla v Káhiře vzdálené víc než tisíc kilometrů. Proč jenom v Káhiře objasněno není.
    Mezi věcmi v hrobce nalezli také tři stříbrné a bronzové trubky, a k nim jakási dusítka. Jedna z těchto trumpet je velmi zajímavá. Když ji totiž v roce 1954 vyčistili, ošetřili a zkusili na ni zatroubit, měl vypadnout elektrický proud nejen v celé Káhiře, ale i v sousedních městech. Totéž se mělo opakovat v roce 1974 při pravidelné údržbě nástrojů. Na výpadek elektřiny z roku 1954 se stejně jako na poruchu ze dne kdy byl objeven faraonův hrob, a potažmo také v den úmrtí lorda Carnarvona, jaksi zapomnělo. Jenže záhadný jev se opakoval a se stejným účinkem. Znovu vypadl elektrický proud, i když tentokrát to postihlo pouze Velkou Káhiru. Všechny výpadky jsou doložené a psali o nich i v egyptském tisku.
    Pokud se opravdu udály, pak vzhledem k nevysvětlitelnosti mohou být tyto události připisovány „nadpřirozeným silám“. Působí tedy „faraonova kletba“ nadále? A pokud ano, co se za ní může skrývat?