Egyptští kněží lhali...

    Byl snad ten „pravzor ve vyšší rovině“ míněn na základě pravděpodobnosti, že prastaří Egypťané jako by mytologicky zamlžovali vztahové souvislosti v „říši bohů“ a tím potomstvu prakticky znemožnili je poznat? Byla snad těmi místy ve „vyšší rovině“ myšlena nějaká místa ve vesmíru? Vždyť „Kniha mrtvých“ možno říci jednoznačně hovoří o „nebeské bárce“, v níž Thovt dorazil k Nut, což byl symbol „nebeské klenby“. Hned vzápětí umisťuje Thovta a jeho „bárku“ doprostřed nebe. A, což je pozoruhodné, také stanoví Thovtův úkol: „Dále chráním vesmír od zel, jež ho ohrožují.
    Je možné tedy Thovtův let charakterizovat jako vojenský hlídkový let po sluneční soustavě? Část úryvku, v níž se hovoří o „Sbaguových schodech“, by tomu mohla nasvědčovat. Ctění vědátorští mudrcové se totiž domnívají, že ony „schody“ jsou výraz pro planetu Merkur. Není známo, na jakém podkladě toto mínění vzniklo. Ačkoliv... Název zmíněné planety je pozemšťany odvozen od římského boha Merkuria. A jeho řecká obdoba nese název „Hermes“, tedy egyptský Thovt.
    Tato planeta je údajně nejméně přátelská vůči životu. Protože obíhá Slunce v nejbližší vzdálenosti, na jejím povrchu mají vládnout teploty až 400°C. Na odvrácené straně panuje vesmírný chlad. To proto, že nemá atmosféru, která by stála za zmínku, a jde o nebeské těleso zbrázděné krátery. Je to ale jen vědátorský dohad, nikdo z nich tam nebyl. To by ale stejně nebylo na překážku zřízení základen buď na jejím povrchu, nebo pod povrchem. Poslední poznatky říkají, že v údolích a kráterech se může vyskytovat vodní led, což by ale s těmi stovkami stupňů teploty nějak nešlo dohromady. I když není známo složení Merkuru.
    Vraťme se však k domněnce o hlídkovém letu. Prastaré indické texty běžně popisovaly boje mezi bohy. Kruté boje, při nichž měly být použity dodnes nepochopitelné zbraně.
    Je popisován jejich účinek, v některých případech se dá přirovnat k dnešním zkušenostem s atomovými výbuchy.
    Šlo však o boje mezi bohy jedné „sorty“, nebo se tu vyskytovali různí bohové? Tedy více zástupců mimozemských kultur? Pokud by mezi sebou bojovali jedinci stejné sorty, pak přes veškerou vyspělost nebyli o nic lepší než pozemšťané. Thovt se ale snažil vštípit pozemšťanům zásady ctnostného života! Podle jakých norem?
    Ten Thovt byl ale světoběžník! Jako „Herma Babylónie“ jej ve 13. století n. I. zmiňuje arabský historik Abu'l Farag ve svých „Dějinách dynastií“. Hermes, nebo Thovt, žil údajně nedlouho „po potopě“ v „chaldejském městě Kalluba“. Jemu vděčil tento semitský národ, podle Abu'l Faraga, za „nejskvělejší znalosti hvězd“. Hermes, neboThovt, „znovu vybudoval město Babylon jako první po Kusově synovi Nimrodovi“.
    Abu'l Faragovo tvrzení potvrzuje kronikář a filozof Al-Bitrugi, nebo Alpetragius, který žil ve 12. století. Také on hovoří o „babylonském Hermovi“. Středověcí Sabiové, jinak Nazarejci, jej považovali za zakladatele svého náboženství a obdivovali jeho vynikající astronomické znalosti. Stejně jako Egypťané před nimi, také Nazarejci v Hermovi - Thovtovi spatřovali znamenitou osobnost, požívající vysoké vážnosti v celém starém Orientu.
    V Thovtově postavě se opět setkáváme s jedním z pradávných „bohů“ výrazně vystupujících z mytologické temnoty dějin, se „strážcem nebes“, který se vyskytoval ve všech starých kulturách. Byť pod různými jmény. Dokázal se hluboko vtisknout do paměti různorodým národům a všude byl uctíván jako „bůh moudrosti“.
    Což se o různých dnešních „bozích“ v jakémkoliv postavení absolutně říci nedá...