Chudák Tutanchamon...

    Není li člověk pouhým konzumentem, pak při procházce po egyptských divech se rovněž neodbytně vkrádá myšlenka na magii. Pokud dávným stavitelům ať už z jakéhokoliv důvodu nepřiznáme technickou vybavenost a hlavně nadprůměrnou inteligenci, pak opravdu zbývá jen magie, jejíž pomocí to všechno mohlo být vytvořeno. Jen velmi ztěží si lze při pohledu na perfektně opracované stěny doslova luxusních skalních hrobek představit kameníka, jak s pěstním klínem v ruce zdi opracovává. A to i kdyby jen využívali stávajících jeskyní. To bez ohledu na časové termíny, ve kterých by to museli stíhat. Co pak zbývá jiného, když ne magie?
    jakousi magii zřejmě využíval celý tehdejší svět, ale jen z Egypta faraonského období se nám zachovaly formy tzv. „černé magie“. Magická umění tam provozovali vyvolení kněží a brali je zřejmě velmi vážně i prostí lidé. Stačí pohlédnout na nepřeberné množství amuletů a předmětů na ochranu proti čárám, jež lze obdivovat v muzeálních vitrínách, a musí nám být jasné, že kouzelnictví a magie byly ve starém Egyptě jako doma. Magie sloužila jako obrana a ochrana.
    „Bohové dali lidem kouzla jako zbraň, aby se mohli chránit před neštěstím,“ říká se v jednom starém hieroglyfickém textu. Používala se zaklínadla, která měla zabránit tomu, aby obrazy nebezpečných bytostí náhle neobživly. Asi proto byly v hieroglyfickém písmu určité symboly jako lvi, nebo hadi, zbaveny nějaké části těla, aby byly neschopné života a tedy neškodné.
    Podobně tomu bylo s vyobrazeními bohů. Bohové byli popsáni zaklínadly působícími proti cizím mocnostem. Magie, mystéria a alchymie, to vše bylo jako tajné umění postaveno do služeb státu a pomáhalo vysvětlovat tři nejdůležitější aspekty náboženství a metafyziky ve starém Egyptě: stvoření světa, víru v bohy a představu života po smrti.
    Čím si ale lze zdůvodnit s tím spojenou hrůzu z neznámých démonů? Cítili se snad lidé někým ohrožováni a pronásledováni?
     Měli staří Egypťané oprávněné důvody ke strachu ze zlých duchů? Byly magické kletby, zaklínací formulky, svět temných mocností a satanských zjevení založeny pouze na představivosti?
    Například kult „vúdú“, známý na Haiti, zřejmě pochází rovněž z Egypta. Také egyptští kněží tvarovali z vosku figurky, na které psali jména svých nepřátel. Tyto figurky pak probodávali hřeby, rozdupávali je a házeli do ohně. Voskové figury musely pykat za kdeco.
    Mnohokrát je doloženo využívání „černé magie“ v době vlády Ramesse III. Podle dochovaných textů jistý zločinec zneužil královské kouzelné texty a vyrobil voskové figurky, aby začaroval harémové strážce. A rituální kněz Uba-oner se prý zbavil svého soka tím, že pomocí magického zaklínadla proměnil voskového krokodýla v živého. V magických papyrech Nové říše a zaklínacích formulích pozdějších magických textů lze najít další příklady této násilné, zlovolné odrůdy magie.
    Padl snad za oběť těmto okultním praktikám rovněž slavný faraon Tutanchamon? Nebo byl brutálně zavražděn? Výzkumy z roku 1993 ukazují, že Tutanchamon byl pravděpodobně udeřen do lebky tupým předmětem. Ani ne dvacetiletého egyptského vládce proslavil britský archeolog Carter, když v roce 1920 našel jeho hrobku. V roce 1993 zkoumali faraonovu mumii egyptologové z americké univerzity na Long Islandu. Rentgenové snímky lebky mumie ukazují její neobvyklou frakturu. Mohlo by to naznačovat, že nebožtíka někdo prudce udeřil do zátylku, jako kdyby ho zavraždil ve spánku. Byl li skutečně mladý Tutanchamon zavražděn, pak by patrně vrahem mohl být jeho poručník a regent Aje. Ten měl vydat příkaz k vraždě kolem roku 1337 př.n.l. Po Tutanchamonově smrti se stal novým faraonem právě Aje, protože přiměl vdovu po zavražděném Anchesen­amon aby se za něj provdala. Písemný doklad sice neexistuje, zato jsou k dispozici dopisy královské vdovy. Z nich lze usoudit, že mohlo jít o plánovanou, úkladnou vraždu.