Božství mimozemšťana Thovta

    Vše nasvědčuje tomu, že Thovtovo božství spočívalo v tom, že byl nositelem mimozemské kultury. Byl to mimozemšťan, jehož „obličej byl nabitý zářivými silami“. Odtud tedy byl Thovt obdařen přívlastkem "zářivý". Rovněž by mohlo být pochopitelné jeho uctívání v podobě ibise, neboť peří tohoto brodivého ptáka, stejně jako peří boha-sokola Hora, umožňuje vzlétnout do nebe a je považováno od nepaměti za symbol světla. Pro kosmonauta by hovořila i zmínka v jedné báji, popisující jak kdysi vystoupil z „lesklého kamene“, nebo „vejce“ a je označen za „syna kamene, který vyšel z vejčitých skořápek“.
    V papyru č. 500 čteme:
    „Zdráv buď, paviáne zvící sedmi loktů, jehož oko je ze zlata a ret pak z ohně a jehož všechna slova jsou z žáru“.
    Osobnost Thovta coby „obrovského paviána“, potvrzuje nápis na pomníku patrně krále Merenptaha v Amonově chrámu v Hermopoli:
    „Předstupuji před tebe v podobě velkého bílého paviána“
    Podle některých pramenů byl Thovt vysoký skoro tři a půl metru, v jiných, jako třeba v nápisu na pomníku z období vlády krále Nachtnebefa, se Thovt popisuje jako „dvakrát velký“. A Řekové později dokonce jako „třikrát velký“ Hermes Trismegistos. I když je možné v rozdílech spatřovat spíše mytologickou nadsázku, přesto se zdá oprávněná domněnka, že Thovt musel být původně velmi vysoký.
    Přívlastky „oko ze zlata“, „rty z ohně“, či „slova z žáru“, nápadně připomínají text starohebrejské Knihy Henoch:
    „Tu se mi zjevili dva velmi vysocí muži, jaké jsem nikdy na zemi nespatřil. Jejich obličeje zářily jako slunce, jejich oči podobaly se hořícím loučím; z úst jim šlehal oheň...“
    Henoch dále líčí, že „šat velkých mužů byl celý bílý, podobal se pěně a stejně jako jejich obličeje zářil jako sníh“. A pokud jde o Thovta, dochované egyptské prameny v podstatě neříkají nic jiného. Velcí muži, které potkal biblický Henoch, si také říkali „strážci nebe“. Vynesli Henocha do vesmíru a zřejmě jde o přímý kontakt se zástupci mimozemské inteligence.
    Jméno Thovt je v egyptské mytologii úzce spojeno s pojmem „létat“, což je naprosto pochopitelné. On totiž na slavný pahorek přistál, odněkud přiletěl. V něčem, co je líčeno jako „lotosový květ“, nebo „vejce“. Tedy v nějakém dopravním prostředku a pokud nepřiletěl z jiného místa planety, pak jedině z kosmu. Ve 136. kapitole „Knihy mrtvých“ je líčena Thovtova nebeská cesta, ale za překlad se ručit nedá. Je beze zbytku převzán:

„Ó, hvězdní duchové z Onu, ó, bytosti z Kherahy! Vizte, právě se zrodil bůh!
Plnočetné je lanoví jeho nebeské bárky.
Nyní se chápe vesla...
Jsem patrně dost silný na to, abych vedl zbraň bohů!
Nyní nechám klouzat svůj člun - viz!
Jsem uprostřed nebe; proplouvám jeho kanály
Dorážím k Nút jako opičí bytost
Doprovázím Reovu bárku; chráním vesmír od zel, jež ho ohrožují, jako ohrožují také Sbaguovy schody.“

    Co to může znamenat? Hvězdní duchové z Onu a bytosti světla z Kherahy, tak mohou být označeni jiní bohové. Mohlo by být jasné, že pokud už se nějaká vesmírná civilizace rozhodla zkoumat Zemi, pak určitě jejich sondy nepřistály na jednom místě. Jen v Egyptě se tak mohlo ocitnout více bohů, vždyť ani Thovt nebyl sám.
    Název Onu je používán pro místo ležící v údolí Nilu a odvozují ho od slova On - Jun, což znamená sloup. Je snad málo míst v údolí Nilu, kde se nacházejí nádherná sloupořadí? Obrovité sloupy z jednoho kusu materiálu? Pokud by ale ony sloupy byly známy už v době sepisování „Knihy mrtvých“, pak to znamená úplné „rozmetání“ vědátorských šablon.
    A co se týče té slavné knihy, nikdo neví kdo, ani kdy ji napsal. Nese prý „rukopis“ Thovta, ale ti, kdo to tvrdí, znají Thovtův rukopis? I když je mu připisováno autorství hieroglyfů, což ale není vůbec jisté.
    Druhé místo, o němž se zmiňuje „Kniha mrtvých“, je Kheraha. Město tohoto jména se nachází poblíž Memfidy a je dáváno do souvislostí s Fustátem, což je Stará Káhira. Jde ale opravdu jen o tato dvě místa v údolí Nilu? Egyptolog Kolpaktchy v komentáři ke „Knize mrtvých“ tvrdí, že zde nejde o pozemské místo, nýbrž o jeho prototyp, nebo jeho pravzor ve vyšší rovině. Těžko říci, jakou vyšší rovinu měl na mysli.
    O Thovtovi tedy nelze přemýšlet jinak, než jako o zástupci vesmírné inteligence...