Zázrak v kameni...

    Pokud někdo bude mít tu možnost a některý archeologický vědátor bude mít náladu se s laikem bavit, pak na jednoduchou otázku proč vlastně pyramidy stavěli, dostanete lapidární odpověď:
    „To přece každý ví ze školy! Byly to hrobky faraonů!“
    Když tomu pánovi připomenete, že v ani jedné, doposud vědátory navštívené pyramidě se žádný faraon nenašel, odpověď nedostanete. Přitom je toho tolik nač se můžeme ptát! A jedinec by tak rád znal „fundovanou“ odpověď! Dostalo se mi pouze květnatého ponaučení, že králové byli po smrti mumifikováni a pohřbeni, aby posléze vystoupili ke svým božským předkům. Jenže k jakým předkům, nota bene božským, když oficiálně žádní bohové neexistovali?
    Ale budiž, když bohové, tak bohové! Tu fundovanou odpověď dal egyptolog Krauss z berlínské univerzity. Zcela zřejmě se začetl do záznamů, v nichž jsou faraoni označováni za potomky bohyně Isis a jejího bratra Osirise. Divná kombinace, vždyť Osiris byl na obloze uctíván jako souhvězdí Orion a Isis jako bohyně nebe. Aby toho nebylo málo, mají být rovněž syny boha Slunce „Re“. Na podivný fakt, že ani v jedné pyramidě žádný faraon pochován nebyl, mají vědátoři vskutku „geniální“ odpovědi. Nejzajímavější jsou dvě. Podle jedné byli faraoni z pyramid „ukradeni“, ta druhá je pak hodna Nobelovy ceny. Pyramidy byly stavěny jako „kamufláž“, a faraoni jsou pohřbeni v tajných skalních hrobech někde kolem Nilu. Existují i jiná „vysvětlení“, ty jsou však tak debilní, že nestojí za to je citovat.
    I přes veškeré takové „odborné“ odpovědi pyramidy stále představují obrovskou výzvu porozumět když už ničemu jinému, tak jak byly postaveny. Úctu a obdiv vzbuzuje sice každá, ale obvzláště ta Velká. Stejně jako „Bílá“ v Číně. Ale jsme v Egyptě. Velká pyramida, jejíž autorství je podle jakýchsi vymyšlených vědátorských schémat připisováno Chufuovi, což měl být faraon, ale jestli skutečně byl..., se rozkládá na ploše přibližně 53 000 m². Dnes ční do výšky 137 m, ale předpokládá se, že mívala ještě špičku a byla tedy vysoká 146,7 m. Špička měla být rozkradena a zkorodovat. Možná to tak je, každopádně je dnes na vrcholu plošinka velká asi 10 m². Pokud se tam někomu za „bakšiš“ podaří po stupních pracně dostat, panoramatický výhled stojí opravdu za to. Dohlédnete daleko do lybijské pouště, před očima se rozkládá fascinující pohled na bezbřehé, strnulé moře s vlnami žlutohnědého písku a šedivého kamení. Protože je výstup na vrchol přísně zakázán, ten bakšiš musí být pořádný a nahoru lezete samozřejmě na vlastní nebezpečí.
    Pokud už se to někomu podaří a namáhavě se dere nahoru, neodbytně se vkrádá myšlenka, jakým způsobem mohli dávní předkové tu pyramidu stavět. Jednotlivé bloky jsou dost mocné a dostat se s jednoho na druhý vyžaduje velkou námahu. Málokomu, snad jen mladíčkovi plnému energie a mrštnosti, se podaří zdolat stupně bez odpočinku na „jeden zátah“. V tom to ale není. Lezete po kvádrech, na kterých je i přes propast tisíciletí znatelné perfektní opracování. Podle školních „nauk“ to vytvářeli primitivové a pokud je člověk jen trochu přemýšlivý, náhle si uvědomí, že školní nauky lžou. Těm primitivům jsou přiznávány jen primitivní nástroje. Nikde ale není stanoveno, jaké primitivní nástroje mají vědátoři na mysli.
    Přiznají stavitelům železná dláta, nebo oblíbený pazourek? Mezi alespoň trochu reálně přemýšlejícími vědátory je dnes uznáváno, že Velká pyramida je jednou z nejpřesněji postavených staveb na světě. I když dosud nikdo tak podrobně nezkoumal ostatní pyramidy po světě. Přes věškerou ješitnost je dokonce přiznáváno, že i dnešní nejmodernější technika by narazila na hranice svých možností při pokusu reprodukovat stavbu takové pyramidy. Jinými slovy by to nesvedli.
    Toto tvrzení není planým tvrzením. Aby ukončili vleklé prudké spory mezi vědátory týkající se stavby, rozhodli se Japonci pod přísně vědeckým vedením jednoho profesora pokusit se postavit minipyramidu přesně podle vědátory určených metod. Ještě o tom pokuse budeme hovořit. Rychle to vzdali. Nejenže podle vymyšlených stavebních schémat nestíhali, ale už po několika stupních jim stavba „padala na hlavu“. To však nebránilo dalším vědátorským grupám, aby na svých nesmyslech neochvějně dále trvali.
    Když tak sedíte na vršku a díváte se dolů, kde lidičkové kolem pyramidy vypadají jako mravenci, teprve si uvědomíte posvátnost tohoto kolosu. Pokud je to ovšem pravda, pak celý ten kolos je složen z dvou a půl milionu kamenných bloků. Váha každého bloku je odhadována na zhruba dva a půl tuny. Ohromující jsou také uznávané rozměry. Každá strana je dlouhá 440 egyptských loktů, což činí 230,3 m. Těžko říci proč jsou tyto lokty označovány jako královské. Stavba je orientována přesně v ose sever - jih a poledník, procházející středem pyramidy, dělí moře a kontinenty přesně na dva stejné díly. Je také odhadováno, že pyramida se nachází přesně uprostřed zvažovaného pevninského bloku. Další údaje je nutno brát se značnou rezervou, protože vycházejí z předpokládaných rozměrů. Mohou tedy, ale také nemusejí být náhoda. Operuje se tu s výškou pyramidy, jenže dodnes nikdo nepochybně nedokázal, jestli pyramida měla špičku. Ono to tvrzení o rozkradení, nebo zkorodování, značně pokulhává na všechny čtyři.
    Ale budiž, i když nikdo neví jakou, třeba tu špičku měla. Poměr mezi výškou pyramidy a jejím obsahem se rovná poměru mezi poloměrem kruhu a jeho obsahem. Součet čtyř délek základny dělený dvojnásobkem výšky, tedy předpokládané výšky, dává přibližně slavné číslo „pí“, což je asi 3,1416. Výška násobená miliardou se rovná, opět s výhradou, ± vzdálenosti Země - Slunce. Tyto údaje mohou, ale také nemusejí platit.
    Na tom následujícím asi něco bude. Vzdálenost pyramidy k severnímu pólu se rovná vzdálenosti ke zvažovanému středu Země. Jsou však i jiné poznatky naznačující, že pyramida mohla být všechno možné, jen ne hrobka jakéhosi výstředního, megalomanského panovníka.
    Když pak člověk leze dolů, připadá si jako někdo jiný. Ať už je to dáno energií pyramidy, nebo náhlým vědomím, že na stavitele této pyramidy dnešní člověk prostě nemá. A ani mít nebude dokud nebude schopen objektivně přiznat, že nejen dělníci, ale kameníci a další potřební pracovníci pro stavbu, v žádném případě nebyli primitivové. Že veškeré vědátorské teorie v žádném případě nesedí, že jsou jen výplodem samolibých mozků. Pro toto tvrzení je spousta indicií a nebude na škodu si o nich něco dále říci.