Uměli operovat mozek...

    Muzeum prehistorické medicíny a farmaceutiky v Káhiře je světoznámé a dalo by se tam najít mnoho artefaktů, o kterých běžný vědátor nemá „ani páru“. Mají prý tam mezi jiným takové „kuriozity“ jako například mumie, které se mumiím vůbec nepodobají. Tedy těm klasickým mumiím, které můžeme najít na různých vyobrazeních. Tyto mumie nebyly předvedeny veřejnosti a pokračuje jejich výzkum. Mají být z období Staré říše a dodnes mají napnutou kůži. Jejich buňky by mohly být i po tisíciletích stále ještě životaschopné. Jediné, co těmto v podstatě životaschopným „nádobám“ chybí, je „duch“.
    Dnes je také známo, že faraonům před balzamováním vyňali z lebky mozek, uložili ho do urny a konzervovali v oleji. Nabízí se otázka proč. Byl snad prapradávný faraon něco vyjímečného? Býval v pradávných dobách nejzasvěcenějším ze zasvěcených? A teprve mnohem později získal statut panovníka? Což by se dalo v podstatě pokládat jako určitá degradace? A nejen jeho vlastní, ale společnosti vůbec...
    V roce 1915 byl větší počet mumií převezen k „vyšetření“ na proslulou Rubingenskou univerzitu do Německa. Co vědátoři vyšetřili není známo, jisté je, že mumie uskladnili do sklepních prostor a patrně k vůli politickému vývoji v Německu na ně zapoměli. Na světlo boží se mumie dostaly až po desetiletích. Vědátoři se pustili do zkoumání a prohlíželi jednu mumii po druhé. A nestačili se divit. O to víc, že stáří mumií je podle oficiálních prognóz odhadováno do období 4000 let před Kristem. Tedy do údajného naprosto „temného“ období Egypta.
    Použili počítačového tomografu a pomocí něj byly na lebkách některých mumií nalezeny stopy po operaci, z nichž bylo možné vyvodit úžasnou chirurgickou zručnost prehistorických lékařů. Podrobnou analýzou pak vyhodnocovali stopy po chirurgickém zákroku. Tak mezi jiným zjistili, že s největší pravděpodobností asi třicetiletému muži byl před více než čtyřmi tisíciletími odstraněn z mozku nádor a muž operaci přežil.
    Šéf káhirského muzea doktor Soueha rubingenským objevem překvapen vůbec nebyl. Podle něj prý existovaly tyto medicínské znalosti v prastarém Egyptě v hojné míře a naplnily by celou encyklopedii.
    Doktorovým slovům je možné věřit, vždyť o existenci mnoha vědátorům neznámých, lépe řečeno utajených spisů z doby až 5000 roků před Kristem, není naprosto žádných pochyb. A přitom onen odhad 5000 roků je pouze opatrným předpokladem. Existují další náznaky posunující historii Egypta do mnohem starší doby. Oficiálně je to ovšem odmítáno.
    Dnešní oficiální egyptologové zastávají názor, že mumifikace zesnulého byla pouze jakýsi obřad, jehož nábožensky motivovaným záměrem bylo zaručit mrtvému krásný a pohodlný život také na onom světě. Faraoni dostávali s sebou na cestu kromě šperků, amuletů a zlata také obilí, olej a další potravu, aby náhodou nehladověli. Když byly ale jejich hroby později otevřeny, ať už faraonskými následníky, nebo vykradači hrobů, byly veškeré zásoby nalezeny v dobrém stavu a nedotčené. Což odporuje teoriím o hnití potravin, jako třeba ve slavné Tutanchámově hrobce v případě kletby. Nebylo by proto logické zamyslet se důkladněji nad vlastním účelem těchto mumifikací?
    Z pohledu dnešních poznatků nález každé mumie vzbuzuje přesvědčení, že pozůstalí vůbec neměli na mysli jakési tělesné vzkříšení zesnulého a předpokládaný staroegyptský „kult zásvětí“ je pouze dohadem historiků. Ti vycházejí z oficiálně daného předpokladu, že v prehistorické době žili primitivové, kteří pod pláštíkem různých kultů věřili na tělesné zmrtvýchvstání.
    Problém tkví v tom, že není možno detailně porovnávat „starší“ a „novější“ mumie. A také že ony prastaré, dodnes „životaschopné“, jsou před veřejností dobře ukryty. To svádí k domněnce, že odpověď na smysl mumifikace mohou dát pouze ty prastaré, dodnes životaschopné. Právě tak asi měly vypadat „odborně“ upravené mrtvoly nebožtíků. A právě postupná ztráta znalostí je příčinou, proč pozdější mumie už ani zdaleka nenesou znaky těch dřívějších. Jak vymírala kasta zasvěcenců, ztrácela se znalost nejen metody, ale také původního účelu mumifikování. Tedy těch, kteří sice, alespoň ti pozdější, už možná přesně nevěděli proč to dělají, ale dobře věděli jak to mají dělat. A postupem času zanikala i tato znalost a objevovaly se jen napodobeniny. Pokud odvrhneme veškeré vědátory vymyšlené datování, dá se vůbec alespoň přibližně odhadnout stáří mumie?