Různé teorie, i kuriozní...

    O vývoji a významu stavění pyramid vědátoři vymysleli řadu kuriózních teorií. Evropané ve středověku spatřovali v „kamenných horách“ Josefovy biblické obilnice. V nich faraon skladoval obilí ze sedmi tučných let. Představa typicky ovlivněná křesťanstvím. Existují ale také výklady, že šlo o knihovny, luxusní sluneční hodiny, zaměřovací stanice pro návštěvníky z cizích světů, a také „elektrárny“, využívající kosmickou energii.
     Nad těmi „elektrárnami“ je vhodné se zamyslet. S velmi neobvyklou interpretací přišel rakouský elektroodborník Waldhauser, který považuje Velkou pyramidu za nástroj, který starým zasvěcencům umožňoval ovlivňovat počasí v jejich prospěch. Waldhauser se ve své hypotéze mimo jiné opíral o jeden detail ve zprávě řeckého dějepisce Herodota. Ten jasně a jednoznačně říká, že „od Nilu byl vybudován vodní kanál k pyramidě, do nějž byla přivedena voda, která protékala vnitřkem hrobky."
     Podle Waldhauserových závěrů byla pyramida už svým tvarem předurčena k tomu, aby sloužila jako ideální „odpařovací plocha“. Expert předpokládá existenci čerpacího zařízení uvnitř pyramid, které mělo urychlit odpařování vody. Ve své knize „Dešťové kouzlo faraonů“ vysvětluje, že voda byla rozváděna připravenými kanály uvnitř pyramid do stran. Jakýsi „Žár“, způsobený slunečním zářením, pak vodu začal odpařovat a uvedl do pohybu také vzduch. Potom nastalo ono „dešťové kouzlo“, které tehdy chránilo egyptskou krajinu před suchem. Neodsuzujme ten nápad, možná by něco na tom být mohlo. Až na to, že Sahara měla být „kvetoucí zahradou“ před nějakými, více než třinácti tisíci lety.
    Také Herodotovo tvrzení o vodním toku v podzemí se potvrdilo. Egyptští starožitníci povolili vstup do podzemí pyramid skupině zřejmě pečlivě vybraných vědátorů. Mezi nimi také americkému profesoru Hurtakovi.
    Těžko říci jestli k tomu dostal pověření, nebo si jen tak „pustil pusu na špacír“, ale podle něj se v podzemí pod celým pásem pyramid nachází „obrovské podzemní město“. Na břehu vodního toku našli „zapečetěné prostory“, ve kterých má být uložena „spousta roztodivných věcí“. A také spousta psaných záznamů, z nichž se, podle Hurtaka, některé dají a jiné nedají přečíst. Mají být psané prastarým libyjsko-egyptským jazykem, který dávno zanikl. Problém tohoto jazyka tkví v tom, že většina výrazů se dá vykládat různými způsoby. Přesto Hurtak dále prohlásil, že zveřejnění už jen prvních poznatků, by prý „převrátilo svět“. Podzemní prostory označil za tak rozsáhlé, že jen jejich průzkum, pokud se ovšem vědátorský náhled nezmění, potrvá možná desetiletí. A to patrně i přesto, že zcela zřejmě existují zatajené plány podzemí.
     Toto je ale jen spekulace, i když částečně potvrzená Hurtakovými náznaky. Tyto spekulace ale svým způsobem potvrzuje také obrovská zeď, kterou Egypťané staví kolem celého území pyramid. Ta vybraná skupina vědátorů šla víceméně „najisto“. Způsob, jakým předkové docílili tak perfektního opracování podzemních prostor, leží za hranicí pochopitelna. Hurtak pochybuje, že by té přesnosti dnešní technici byli schopni docílit, i kdyby použili veškerou dnešní nejmodernější techniku. Tedy i tu utajovanou.
     Ale vraťme se k momentální realitě, protože o objevech v podzemí se patrně pokud vůbec, dozvíme za mnoho let.