Dopadlo to neslavně...

    Podle profesorovi podobných „myslitelů“ byla tato zázračná díla postavena pouze skromnými technickými prostředky z jakési vymyšlené doby bronzové. Navíc ty skromné prostředky nejsou jakkoliv definovány.
    Existuje jedna teorie, kterou její autoři chtěli už počátkem roku 1978 ověřit v praxi. Chtěli celému světu názorně ukázat, jakým způsobem staří Egypťané ve skutečnosti stavěli své pyramidy. Pod vedením japonského egyptologa profesora Sakuji Yoshimury měl experiment proběhnout věrně podle běžných, všeobecně uznávaných egyptologických hypotéz. Bez technického vybavení a bez pomoci strojů. Pouhýma rukama zamýšleli Japonci postavit poblíž původních pyramid v Gíze dvanáct metrů vysokou minipyramidu. Tedy stavbu vysokou přibližně jako dvoupatrový dům dnešní provenience.
     Všechno ale dopadlo úplně jinak, než si sebevědomí „stavitelé“ představovali. Modelová pyramida se neřídila vůbec žádnými, vědátory stanovenými fyzikálními zákony. Plně potvrdila pouze jediné, že se s věškerou „školní vědou“ mohou jít nechat vycpat. Sotva začali stavět plagiát Velké pyramidy, začalo hrozit nebezpečí že spadne. Nic na tom nezměnily ani pokusy zajistit soudržnost kamenných kvádrů strojovým vyfrézováním a urychlit jejich transport na staveniště nákladními auty. V lomu pak používali veškerého dnešního vybavení, včetně jeřábů. Pokus napodobit způsob stavby Velké pyramidy skončil jako diletantský podnik neschopný života.
    Upřímně fečeno, takoví packalové naši předkové rozhodně nebyli. Naprosto nic nemohlo proběhnout tak, jak nám to v hodinách dějepisu nacpali ve škole do hlavy. Kontingent dělníků, nápad s otroky byl postupem času zavržen, a vojáků egyptské armády, měl dopravit několikatunové žulové bloky z lomů u Asuánu na vzdálenost asi jednoho tisíce kilometrů po Nilu. A to na vorech, neboť tehdy, jak vědátorští „myslitelé“ i přes debakl Japonců neustále tvrdí, lepší dopravní prostředek určitě neměli. Nikdo z teoretiků tohoto ražení zřejmě dosud v praxi nezkusil, jak dostat bez technických pomůcek, pouze holýma rukama, kamenný kolos na labilní dřevěný prám kolébající se na vodě. Nutno znovu podotknout holýma rukama, neboť jinou možnost historikové starým Egypťanům nechtějí za žádnou cenu přiznat. Po šťastném přistání v cílovém přístavu, jak ujišťovali autoři projektu, měly být tyto kamenné kvádry přeloženy podle tradiční teorie na primitivní dřevěné saně a dopraveny přímo ke staveništi pyramidy.
    Že je to nemožné nám ukázali nedobrovolně Japonci. V čem je ale třeba hledat vlastní příčinu nezdaru tohoto archeologického experimentu? Že by se snad „učenci“ zmýlili když se domnívali, že pyramidy byly postaveny se vším všudy v potu tváte a za použití primitivních nástrojů? Je zapotřebí nového pojetí, a notabene důkladné revize historického světového názoru, jaký nám egyptologie tvrdošíjně nabízí?
    Pro oprávněnost pochyb o představách provádění stavby hovoří i jiné zjištění. Provedli analýzu malty a zjistili, že materiál pocházející z vrcholu pyramidy je starší než ten, který se nachází v dolních partiích. Vezmeme li to tedy „selským“ rozumem zdá se, že pyramidu stavěli od vrcholu. Přibližně v posledním století před koncem starého letopočtu se kolem pyramid údajně motal světoznámý Herodotos. Proč ne, vždyť Egypt té doby byl studnicí vědomostí. Herodotos tvrdil, že pyramidy se stavěly po jakýchsi jednotlivých terasách a poté se shora dolů uhlazovaly bílým vápencem. To uhlazování je detail, důležité jsou ty terasy. Z Herodotova líčení není zřejmé, jaké terasy má na mysli. I přes toto líčení tak problém jak se to dělalo zůstává i nadále záhadou.
    „Odborník přes pyramidy“ Stadelmann nás přesvědčuje, že stačilo přibližně 25 000 lidí, aby byla pyramida postavena. Víc dělníků prý nebylo zapotřebí. Asi aby svého slavnějšího kolegu nepozlobil, k podobným závěrům dochází také francouzský egyptolog Guyon. Dvacet pět tisíc dělníků - to by prý bylo asi pouze jedno procento tehdejšího egyptského obyvatelstva. Kam se podělo těch původních 50 milionů? Ale nic, nebudeme to rozebírat. Guyonovi oponenti říkají, že to je „překvapivě“ málo. Příliš málo, jak se mnozí domnívají. Mnozí další „renomovaní“ egyptologové vycházejí ve svých úvahách z toho, že kameny na stavbu pyramid se lámaly v bezprostřední blízkosti Gízy. Toto zbožné přání bylo přesvědčivě vyvráceno. Němečtí manželé Klemmovi, on geolog a ona egyptoložka, prozkoumali víc než čtyři sta historických kamenolomů v Egyptě. Srovnávali tamní druhy kamene s bloky použitými ve Velké pyramidě. A výsledek? Materiál použitý pro stavbu Velké pyramidy byl přivezen ze všech oblastí Horního a Dolního Egypta.
    Toto nepochybné zjištění představuje nový problém a ti „renomovaní“ k tomu zatím mlčí. Znamená to přece, že stavba pyramidy musela být mnohem náročnější, než se jim zdálo v nejčernějších snech. Z výpočtů plyne, že veškeré představy renomovaných jsou k ničemu. Aby mohl být v Gíze každé dvě minuty zasazen opracovaný kámen o průměrné hmotnosti dvě a půl tuny, by se musela v kamenolomu, na přepravě, a potažmo na stavbě podílet obrovská masa pracovních sil. V tom není započítán čas potřebný k tomu, aby se obří kameny nalámaly, odtáhly z lomu, nalodily, vylodily, přitáhly na stavbu a vytáhly nahoru, jakož ani doba, které bylo třeba k postavení mohutné rampy kolem pyramid. Navíc někteří vědátoři pomalu ale jistě odstupují od saní, alespoň pro přepravu z přístaviště na stavbu. Podle nich prý vykopali kanály a přístavy pro nákladní lodi, už ne vory, přepravující kameny a zásoby přímo ke stavbě. Tomu se nedá oponovat, vždyť potvrdit, nebo vyvrátit tuto myšlenku by mohly pouze výkopy v okolí pyramidy. A o ty se nikdo ani nepokusil.